Autor: Tara Fuki
Album: Auris
Rok: 2007
Vydavatelství: Indies Scope

Informace o albu

Zvukové kouzelnice s violoncelly, duo Tara Fuki, natočily třetí řadové album a daly mu název „Auris„(latinsky ucho, ale následně též slyšet a pozorně naslouchat…). Jejich dvě předchozí alba sklidily velký ohlas jak u nás, tak i v zahraničí a vynesly Tara Fuki až na vrchol české alternativní scény. Za debutové Piosenki do snu získaly dokonce dvě ocenění Akademie Populární Hudby Anděl 2001.

Tentokrát Tara Fuki za přispění pozvaných hostů předkládají svým posluchačům výjimečnou hudební lahůdku. Oproti minulým nahrávkám je Auris emocionálně bohatší a hlubší, živější a svým zvukem v ČR unikátní. V deseti skladbách nás uchvátí s jakou lehkostí Tara Fuki vkládají svá cella do bublajícího lektvaru tónů tajemných nástrojů jako jsou švýcarské hangy, indická tabla, pákistánská kanjira, či se podmanivě mazlí s nástroji téměř klasickými /klavír, kytara, basklarinet/. Ohromná síla uměleckého projevu Tara Fuki tkví v jejich naprosté vokální přirozenosti a dokonalé souhře, založené na vzájemném doplňování. Dorotin mohutný a sametově temný alt ozvláštněn Andreiným křehkým sopránem, dává vzniknout nebývalým barvám a nuancím. Polské texty (převážně z dílny D.Barové) inspirované lidskými vztahy a intimními rozhovory ve dvou, tvoří velmi silnou výpověď. Pomocí precizně vybroušené křišťálové hudby, umožňují několikanásobný náhled do temného zákoutí kaleidoskopu lidské duše. Celkový sound Tara Fuki byl rozšířen nejen o nové nástroje, ale rovněž o celou škálu výrazových prostředků, hudebním vodopádem nás tak provází vibrace uhrančivý zaklínací šepot, přes lyrickou jazzovou baladu až po zemitý extatický trans, aby daly posléze vyniknout dvěma nahým hlasům.

Písničky vznikaly průběžně na cestách, v přestávkách mezi koncerty, nejintenzívněji se na nich pracovalo loni v parném létě a natočeny byly před koncem roku v pražském studiu Petra Piňose. Produkce a zvukové režie se tentokrát ujal Aleš Hyvnar (Al-Yaman), který podivuhodný hudební svět Tara Fuki nenápadně obalil kořením velmi současné dimenze. Na albu se pracovalo i s přípravou delší dobu, než na předchozích albech a to proto, že Andrea Konstankiewicz se již natrvalo přestěhovala do Francie.

Na některých písních se podíleli hosté:
Jahanguir Nazir – tabla, hang,kanjira
Martin Alajam – kytara,
Tomáš Veselý – piáno,
Aleš Hyvnar – darbuka,
Marcel Bárta – basklarinet,
jazzový quintet Vertigo (píseň s Vertigem byla natočena ve studiu Svengali v Praze Alešem Charvátem).

Obal alba navrhl a namaloval výtvarník Pavel Baroch, fotky a grafický design bookletu vytvořil Petr Hegyi.

Na písničku „Lej, lej“ natočila videoklip Marta Svobodová, která je frontmenkou skupiny Budoár Staré Dámy.